Už dlouho přemýšlím nad tím, proč se vůbec BMI používá, když jednotlivci dokáže podat naprosto zkreslený obraz o jeho zdraví a některým lidem dokonce naprosto nesmyslnou informaci. A tak jsem zapátrala po jeho původu a prošla několik studií na téma BMI. Hned mi to smysl dává. V článku vše objasňuji i vám.

Co si z článku odnesete?

• BMI není diagnostický nástroj
• BMI má za cíl sledovat zdravotní trendy ve velkých skupinách
• BMI se používá i pro jednotlivce, ale je jen odrazovým můstkem
• Kde má BMI smysl
• Kde BMI selhává

Co je BMI a jak se počítá?

BMI je zkratka pro Body Mass Index, tedy index tělesné hmotnosti. Jde o jednoduchý výpočet, který porovnává vaši hmotnost s výškou.

BMI = hmotnost (kg) ÷ výška² (m)

Například člověk, který váží 70 kg a měří 1,75 m, má BMI:

70 ÷ (1,75 × 1,75) = 22,9

Tento výsledek se následně zařazuje do kategorií:

• podváha: pod 18,5
• normální hmotnost: 18,5–24,9
• nadváha: 25–29,9
• obezita: 30 a více

To, co mě udivuje nejvíc, je fakt, že se BMI nepoužívá proto, že by bylo nejpřesnější. Používá se hlavně proto, že je extrémně jednoduché.

Proč BMI vůbec vzniklo?

Možná vás překvapí, že BMI původně vůbec nebylo vytvořeno pro medicínu. V 19. století ho vytvořil belgický statistik Adolphe Quetelet. Jeho cílem nebylo hodnotit zdraví jednotlivců, ale sledovat charakteristiky populací. Chtěl pochopit, jak vypadá „průměrný člověk“ z hlediska výšky a hmotnosti. BMI tedy vzniklo jako statistický nástroj.

Až o více než 100 let později si ho medicína osvojila jako jednoduchý screeningový ukazatel. To je důležité pochopit: BMI nebylo původně navrženo jako diagnostický nástroj pro jednotlivce. Přesto se dnes běžně používá právě tímto způsobem.

Jak BMI pomáhá předpovídat zdravotní rizika?

Když jsem se začala probírat studiemi, narazila jsem na formulaci, že BMI dobře predikuje zdravotní rizika na populační úrovni. To může znít abstraktně, ale ve skutečnosti to má velmi konkrétní význam.

Představte si, že vezmete statisíce lidí a rozdělíte je podle BMI. Pak sledujete, jak často se u nich objevují například:

• cukrovka 2. typu
• srdeční onemocnění
• vysoký krevní tlak
• nebo předčasné úmrtí

Studie opakovaně ukazují, že s rostoucím BMI roste i pravděpodobnost těchto onemocnění.

To znamená, že pokud má skupina lidí vyšší průměrné BMI, bude mít v průměru také vyšší výskyt zdravotních problémů. BMI tedy funguje velmi dobře pro sledování trendů ve velkých skupinách lidí.

Ale – a to je klíčové – to neznamená, že dokáže přesně určit zdravotní riziko konkrétního jednotlivce.

BMI předpovídá riziko úmrtí

Další pojem, který se ve studiích často objevuje, je mortalita – tedy riziko úmrtí. Velké studie sledující stovky tisíc lidí ukazují, že vztah mezi BMI a mortalitou má tvar písmene U.

To znamená, že nejnižší riziko úmrtí se nachází přibližně v rozmezí BMI 20–25. S rostoucím BMI nad tuto hranici se riziko postupně zvyšuje, zejména kvůli vyššímu výskytu:

• kardiovaskulárních onemocnění
• diabetu 2. typu
• metabolických poruch

BMI tedy dokáže poměrně dobře ukázat, jaké skupiny lidí mají vyšší nebo nižší zdravotní riziko. Opět ale platí, že jde o statistický trend. Ne o přesnou předpověď pro jednotlivce.

Proč je BMI tak užitečné pro epidemiologii?

Epidemiologie je obor, který sleduje zdraví populací.

BMI se zde používá například pro:

• sledování výskytu obezity v populaci
• porovnávání zdravotního stavu mezi zeměmi
• sledování změn v čase

Například díky BMI víme, že obezita v posledních desetiletích výrazně vzrostla. Bez tohoto jednoduchého ukazatele by bylo velmi obtížné sledovat zdravotní trendy v tak velkém měřítku. BMI je tedy mimořádně užitečný nástroj pro veřejné zdravotnictví.

Jak dobře BMI skutečně odpovídá množství tělesného tuku?

Jedna z věcí, která mě opravdu zaujala, byla síla korelace mezi BMI a procentem tělesného tuku. Studie ukazují, že korelace se pohybuje přibližně mezi 0,61 a 0,91. To znamená, že BMI má poměrně silnou souvislost s množstvím tělesného tuku.

Jinými slovy: lidé s vyšším BMI mají v průměru více tělesného tuku. BMI tedy není náhodné číslo. Má reálný biologický význam. Problém je v tom, že nefunguje stejně dobře u všech.

Kde BMI selhává?

BMI nedokáže určit, z čeho se vaše hmotnost skládá.

Neumí rozlišit:

• tuk
• svaly
• vodu
• kostní hmotu

Dva lidé mohou mít stejné BMI, ale úplně jiné složení těla.

Například:

• jeden může mít vysoký podíl svalů a nízký tuk
• druhý může mít nízký podíl svalů a vysoký tuk

BMI je nerozliší. To je zásadní omezení.

Proč normální BMI neznamená automaticky zdraví?

Jedním z největších překvapení pro mě bylo zjištění, že lidé s normálním BMI mohou mít metabolický syndrom nebo inzulinovou rezistenci. Tomuto stavu se někdy říká „normal weight obesity“, neboli obezita při normální váze.

INFO: Metabolický syndrom je kombinace rizikových faktorů, které výrazně zvyšují riziko cukrovky 2. typu, srdečních onemocnění a cévních onemocnění. Inzulinová rezistence znamená, že buňky přestávají správně reagovat na inzulin. To vede ke zvýšení hladiny cukru v krvi a je jedním z hlavních kroků směrem k diabetu 2. typu.

BMI funguje jinak u mužů, žen a s věkem

Další zajímavý fakt je, že BMI není stejně přesné u všech. Studie ukazují, že BMI koreluje s tělesným tukem více u žen než u mužů. To znamená, že BMI obvykle lépe odráží množství tělesného tuku u žen než u mužů, protože muži mívají obvykle více svalů, které mohou výsledné číslo zkreslit.

S věkem se navíc mění složení těla. Lidé postupně ztrácejí svalovou hmotu a zvyšuje se podíl tuku. BMI tak může zůstat stejné, zatímco skutečné metabolické riziko roste.

Proč se BMI stále používá?

Možná vás napadne: Proč se BMI používá, když má tolik omezení? Odpověď je jednoduchá. BMI je:

• rychlé
• levné
• dostupné
• snadno měřitelné

BMI funguje jako první orientační ukazatel.

Ale moderní přístup ke zdraví se stále více zaměřuje na hlubší pochopení metabolismu a individuálních rozdílů. Právě zde začínají hrát roli pojmy jako metabolická flexibilita, tedy schopnost těla efektivně přepínat mezi využíváním tuků a sacharidů jako zdroje energie. Toto je oblast, kde samotné BMI poskytuje pouze velmi omezené informace.

V praxi health koučů se proto BMI spíše nevyužívá a pracuje se s jinými ukazateli, které lépe objasní aktuální stav klienta. Já osobně při individuálních konzultacích koučinku zdravého životního stylu vycházím z celkového obrazu klienta – jak se stravuje, jak moc se stresuje, jak spí, kolik má pohybu, jaké jsou jeho návyky a hlavně, jaký je cíl, kterého chce dlouhodobě dosáhnout.

Jak tedy BMI chápat správně?

BMI není dokonalé. Ale není ani zbytečné. Je to užitečný nástroj pro:

• sledování zdravotních trendů
• orientační screening
• epidemiologii

Ale není to přesný diagnostický nástroj. Neříká nic o:

• metabolickém zdraví
• množství viscerálního tuku
• metabolické flexibilitě
• složení těla

Největší hodnota BMI spočívá v tom, že poskytuje první orientaci. Ne konečný verdikt.

Použité zdroje

• Deurenberg, P., Weststrate, J., Seidell, J. (1991).

Body mass index as a measure of body fatness: age- and sex-specific prediction formulas. British Journal of Nutrition.

• Romero-Corral, A. et al. (2008).

Accuracy of body mass index in diagnosing obesity in the adult general population. International Journal of Obesity.

• Di Angelantonio, E. et al. (2016).

Body-mass index and all-cause mortality: individual-participant-data meta-analysis. The Lancet.

• Padwal, R. et al. (2016).

Body mass index and mortality: systematic review and meta-analysis. Annals of Internal Medicine.

• Okorodudu, D. et al. (2010).

Diagnostic performance of body mass index to identify obesity. International Journal of Obesity.

• Liu, P. et al. (2022).

Normal weight obesity and metabolic syndrome risk in adults. Scientific Reports.

• Zhang, Y. et al. (2021).

Normal BMI and insulin resistance: population-based analysis. PLOS ONE.

• World Health Organization (WHO) (2000; updated guidance 2022).

Obesity: preventing and managing the global epidemic — BMI classification and population health use.

• Rubino, F. et al. (2023).

Clinical consensus on obesity definition and assessment beyond BMI. Nature Medicine.